Záhada oživlé mumie – lavička 1

Mumie se probouzí

Bylo léto a městečko Valleby zalévalo slunce. Na zahrádce kavárny v ulici U kostela seděly dvě děti a pochutnávaly si na zmrzlině. Lasse a Maja, nejlepší kamarádi. Zrovna teď se ale Maja na Lasseho mračila. „Není to nádhera?!“ řekl Lasse a nevšímal si pohledů své kamarádky.

„Včera skončila škola a před námi jsou velké prázdniny. Od rána do večera se můžeme opalovat, koupat se a dávat si zmrzlinu. Senzace!“ Lasse se zaklonil a stáhl si kšilt čepice do očí. Maja vyškrábala ze zmrzlinového poháru poslední zbytky. S těžkým povzdechem pohlédla na Lasseho. Tak se na něj podívejte, on si tady sedí a raduje se ze života, a ona se zatím nudí a trápí se.

 

„Spíš bys měl myslet na všechny lotry a darebáky, ti žádné prázdniny nemají. Svět se hemží zločinci a podvodníky, a my se tady ládujeme zmrzlinou. Už měsíce se nestalo nic zajímavého. Co může být horší než detektiv bez případu?“ bručela Maja.

To je totiž tak, Lasse a Maja mají spolu detektivní kancelář. Ve sklepě, doma u Maji. Tam mají všechno, co pro detektivní práci potřebují. Když je zima nebo špatné počasí, sedí tam dole a čtou tlusté detektivky o zločinech všeho druhu. Ale teď bylo léto a venku bylo jako vymalováno. „Zajdu do kiosku a koupím noviny,“ navrhla Maja. Lasse cosi zamumlal zpod kšiltu čepice. Maja přešla liduprázdnou ulici a namířila si to ke kiosku vedle kostela.  O chvíli později byly klid a pohoda ty tam. Maja se přiřítila zpátky a mávala posledním vydáním místního deníku, Vallebského zpravodaje. Vrabci, sbírající drobky pod stoly, se vyplašili a rozlétli se do všech stran.

„Lasse, to musíš vidět! Konečně se něco děje,“ drmolila Maja a sotva popadala dech. Lasse se napřímil a podíval se na noviny, které Maja před něho položila.

 

Krádež obrazů v muzeu                      

 Pomsta mumie?

 

K smrti vyděšený noční hlídač Krister Lönn sdělil reportérovi Vallebského zpravodaje, že viděl na vlastní oči, jak mumie, exponát místního muzea, ráno ožila a chodila po muzeu. Když na místo dorazila policie, konstatovala, že došlo ke krádeži nejcennějšího obrazu muzea. Mumie byla ale na svém obvyklém místě a nehýbala se.

Muzeum přislíbilo odměnu ve výši 10 000 korun tomu, kdo přispěje k navrácení obrazu do muzejní sbírky.                                                                                                                                                           

 Více na straně 10.

 

„Krister Lönn“ vyhrkla Maja. „To je tátův dobrý známý. Odpoledne spolu hrávají golf.“

Lasse a Maja rychle otočili na stranu 10. Stálo tam, že noční hlídač má na starosti sál, ve kterém jsou vystaveny předměty největší hodnoty.

Když má hlídač směnu, vejde do sálu a zamkne zevnitř. Toho večera nastoupil Krister Lönn směnu v osm hodin večer a noc proběhla klidně. Pak se to stalo.

Pět minut před devátou ráno, když už se chystal jít domů, se mumie najednou začala hýbat a chodit po sále. Hlídač byl bez sebe strachy, rychle odemkl dveře a vyběhl po schodech nahoru do kanceláře ředitelky muzea Barbary Palmové. Odtud jí zatelefonoval a přivolal policii. Mumie zanechala na místě činu dopis, policie však odmítla sdělit, co se v dopise píše.

„Vzpomínám si,“ řekl Lasse, „že jsme byli v muzeu s naší třídou. Učitel nám tehdy vyprávěl, že ta mumie, kterou právě přivezli z Egypta, je z královského rodu. V těch obvazech je bratranec faraona Ramsese. Ve starověkém Egyptě se totiž králům říkalo faraoni.“  „To vím,“ zaúpěla Maja. „Já tam přece byla taky.“

„Ta mumie je prý prokletá,“ dodal Lasse. „Toho kdo ji vyruší ze spánku, čekají v životě velké problémy.“ „Ten ukradený obraz má určitě milionovou hodnotu,“ řekla Maja. „Myslíš, že ta mumie opravdu oživla?“

„Pojď, zaběhneme do muzea. Třeba na něco přijdeme.“