Záhada oživlé mumie – lavička 3

Dar z Egypta

Kroky Barbary Palmové klapaly po schodech a její ozvěna zněla chodbami muzea. Konečně dorazili k sálu, ve kterém předtím visel ukradený obraz. Maja a Lasse nahlédli otevřenými dveřmi do sálu. Okamžitě jim padl do oka prázdný rám na zdi.

Ředitelce muzea to neušlo.

„Zloděj vyřízl obraz z rámu,“ vysvětlila. „ Jak se ale ten muž nebo žena dostali do sálu, a jak se ten obraz dostal odsud ven?“ ptala se Barbara Palmová a začala zase přecházet sem a tam a luskat prsty. Lasse a Maja se rozhlédli po sále. Nebyla tam žádná okna a byly tram jen jedny dveře. A ty dveře byly celou noc zamčené, otevřel je až ráno pět minut před devátou hodinou vyděšený hlídač Krister Lönn, když odtamtud prchal. Když pak dorazila na místo policie, obraz byl pryč. Byla to jedna velká záhada.

Lasse přistoupil k mumii. Byla na svém místě a nehýbala se. Lassemu přeběhl mráz po zádech, když si představil, co musel hlídač zřejmě prožít. Je možné, že mumie skutečně vstala z mrtvých? Vtom něco upoutalo jeho pozornost. Lasse se naklonil blíž a zamyslel se. Tady něco nehrálo.

 

Lasse vytáhl ze zadní kapsy notes a udělal si několik poznámek.

„Kdy, a hlavně proč, se mumie dostala sem do Valleby?“ zeptala se Maja.

Barbara Palmová si povzdychla, když ale začala vyprávět, napjatý výraz v její tváři se trochu uvolnil.

„To bylo tak,“ vykládala, „v Egyptě při večerní plavbě po Nilu jsem se seznámila s doktorem Ibn           Al-Hakímem. Úžasný člověk, ředitel Egyptského muzea v Káhiře. Byla jsem tam tehdy na konferenci. Toho večera jsme na palubě lodi pod hvězdami romanticky povečeřeli a Ibn slíbil darovat mému muzeu, v tom studeném Švédsku‘, jak říkal, něco mimořádného.“

Opravdu mimořádný dar, pomyslela si Maja. Přes 3000 let stará mrtvola!

Ona i Lasse vytušili, že Barbara Palmová je do doktora Al-Hakíma zamilovaná

„Ibn svoje slovo dodržel, Za dva měsíce nám do Valleby přivezli tuhle mumii,“ vyprávěla Barbara Palmová. „Byl k ní přiložený dopis. V něm Ibn vše popsal. Jak už jistě víte, pod těmi obvazy je bratranec faraona Ramsese,“ dodala ředitelka muzea a ukázala na mumii. Lasse a Maja přikývli.

Barbara Palmová upřela zasněný pohled na tajuplnou mumii a pokračovala: „Když ten člověk ještě žil, v dobách starého Egypta, jmenoval se Maiherperi. To znamená ‚Lev přichází‘. Velel strážcům pokladů faraona Ramsese. Byl to velice bohatý a vlivný muž, měl moc rozhodovat o osudu mnoha lidí.“

Lasse a Maja si vybavili, co jim kdysi vyprávěl pan učitel: „Ve starém Egyptě se věřilo, že člověk po smrti žije dál. Proto byla mrtvá těla upravena tak, aby vydržela tisíce let.

Mrtvé tělo bylo umyto, pomazáno oleji a bylinkami a nakonec omotáno obvazy. Hrob pak byl naplněn zlatem, jídlem a kusy nábytku, zkrátka vším, co mohl mrtvý potřebovat ke svému novému životu.

Když bylo vše hotovo, uzavřeli kněží hrobku a pronesli kletbu. Zaklínadlo, které mělo ochránit mumii před vykradači hrobů. Toho, kdo se přesto odvážil, otevřel hrobku a vyrušil mrtvého, měli postihnout strašné nemoci, hrůzy a neštěstí.“

„Kdo všechno v muzeu pracuje?“ zeptal se Lasse a trochu zatřásl hlavou, aby se zbavil nepříjemných pocitů, které v něm mumie vyvolávala.