Záhada oživlé mumie – lavička 5

Dlouhá noc

Venku bylo krásně a teplo. Několik spolužáků projelo kolem Lasseho a Maji na kolech, patrně měli namířeno do kina. Vtom uviděli Pernillu Grenovou. Vezla se v anglickém sportovním voze a u volantu seděl elegantní mladý muž.

Pernilla Grenová se usmívala a zamilovaně se dívala na svého společníka.

Lasse a Maja přemýšleli o událostech v muzeu. Je možné, že starověká mumie opravdu oživla a začala se mstít? Vypadalo to neuvěřitelně, ale hlídač přece viděl mumii na vlastní oči a na fotografiích, které přinesl policejní inspektor, byla jasně vidět ruka omotaná obvazy.

A ta ruka vyřezávala drahocenný obraz z dřevěného rámu.

nebo je pachatelem někdo ze zaměstnanců muzea?

Večer, krátce před osmou hodinou, se Lasse a Maja vydali zpátky do muzea. Oblohu mezitím pokryla temná dešťová mračna. V dálce se ozýval hrom.

Lasse a Maja přidali do kroku, a když byli u muzea, na rozpálené kamenné schody začaly dopadat první dešťové kapky. Zabušili na velké dveře. Otevřela jim Barbara Palmová. Vypadala zmoženě.

 

„ Vypadá to na pěknou bouřku,“ řekla a přejela pohledem oblohu. „Jen doufám, že jinak bude dnes v noci klid. Snažila jsem se najít za Kristera náhradu, ale marně. Krister by měl být dnes doma a odpočívat, ale bohužel.“

Lasse a Maja se nechali vést chodbami muzea. V přítmí večera vypadalo všechno úplně jinak. Sochy vrhaly na podlahu dlouhé, strašidelné stíny a podobizny na starých obrazech jako by je sledovali očima.

Lasseho přepadl mrazivý pocit, že je někdo pozoruje. Je snad v muzeu ještě někdo další? Někdo, kdo tady nemá co pohledávat? Někdo, kdo se chystá znovu krást?

Lasse se podíval na Maju, ale ta se tvářila jakoby nic a bezstarostně se posadila a jednu z židlí, které ředitelka postavila ke dveřím do sálu s mumií.

Lasse a Maja se rozhlédli. Kornélie Hammarbergová by tady ještě někde měla být, končí přece v osm hodin. Nikde ji ale neviděli. Nejspíš už šla na autobus.

„Tak, vy budete hlídat tady venku, Krister bude hlídat uvnitř. Nikdo ho nesmí rušit,“ řekla Barbara Palmová, odkráčela a ponechala Lasseho a Maju jejich osudu.

Chvíli nato se objevil Krister Lönn. Byl bledý strachy.

Zatvářil se trochu překvapeně, když uviděl Lasseho a Maju, ale potom beze slova vešel do sálu s mumií a zamkl za sebou dveře na dva západy. Venku zuřila bouřka a Lasse a Maja naslouchali bubnování kapek do plechové střechy muzea.

Tu a tam ozářili muzeum divoké blesky roztínající temnou oblohu. Lasse a Maja trochu litovali chudáka hlídače, který musel sedět v zamčeném sále se starou pomstychtivou mumií. Bouřka se přehnala rychle. Lasse s Majou seděli, šeptali si a rozebírali všechno, co už věděli.

 

K ránu začali oba detektivové zívat a taky trochu pospávat. Vtom se dveře sálu, ve kterém byla mumie a Krister Lönn rozletěly dokořán a hlídač vyběhl s hurónským řevem ven.

„Pomóc! Mumie zase oživla!“ křičel a pelášil po schodech nahoru do kanceláře ředitelky muzea.

Maja se podívala na hodinky. Za pět minut devět. Stejný čas jako včera, řekla si v duchu, a potom utíkala s Lassem za hlídačem. Že by se skutečně vše opakovalo? V kanceláři ředitelky stál hlídač u pracovního stolu a přerývaně oznamoval Barbaře Palmové do telefonu: „Říkám vám pravdu! Mumie zase oživla. Ne, nevím, jestli zmizel další obraz. Dobře, tak za pět minut,“ drmolil Krister Lönn a zavěsil. Potom se zhroutil na židli Barbary Palmové.

„V tomhle domě hrůzy už nestrávím jedinou noc,“ prohlásil nakonec a prudce se zvedl. „Ještě dnes dám výpověď!“

Barbara Palmová se přiřítila do muzea v doprovodu policejního inspektora, se kterým se spojila okamžitě poté, co dostala zprávu od Kristera Lönna.

Lasse a Maja sešli spolu s hlídačem po schodech do Egyptského sálu. Stačil jim jediný pohled a věděli, že zmizel další obraz. Další rám zel prázdnotou.

 

V sále už bylo pěkně živo.

Policejní inspektor držel otevřený notes a dělal si poznámky. Ředitelka muzea procházela sem a tam, rozhazovala rukama a vyrážela ze sebe nesrozumitelné výkřiky.

Uklízečka se mračila, viditelně pobouřená tím, jak jí všichni tahají špínu do čerstvě uklizeného sálu.

Pokladní Pernilla Grenová zírala s otevřenou pusou na prázdný rám.

Noční hlídač Krister Lönn nešťastně vzdychal.

Mumie byla na obvyklém místě.

Lasse a Maja si vyměnili pohledy. Teď už jim bylo jasné, kdo obrazy ukradl!

 


 

Ahoj holky a kluci. Děkujeme vám, že jste příběh o Záhadě oživlé mumie doposlouchali až sem. V následujících dvou kapitolách knihy pomohou naši malí detektivové Lasse a Maja záhadu v muzeu rozluštit. Můžete se těšit na parádní detektivní finále, za které by se nestyděl ani Sherlock Holmes!

To, kdo ve skutečnosti obraz z muzea odcizil, se dozvíte na následující lavičce.

Upps! Lavička nám vypadla z mapy!

Naštěstí nás tato nehoda nemusí trápit. Lavičku se závěrečnou kapitolou najdete podle následující indicie: lavička je pojmenovaná podle pána, který toho pro Českou republiku hodně vykonal. Narodil se už v roce 1936 a za svůj život napsal několik divadelních her. Rád přemýšlel, vymýšlel a diskutoval. Bydlel v Praze, na Hradě i na Hrádečku. Víte, komu lavička patří?